Jiří Macek: Vzpomínka na Vlastimila Bezoušku

Přetiskujeme vzpomínku na Vlastimila Bezoušku, kterou napsal kronikář obce Průhonice dr. Jiří Macek




Dnes zemřel Vlastimil Bezouška, významná osobnost v naší obci. Jeho otec býval jedním ze dvou kovářů v obci, velmi oblíbený mezi občany. Jeho syn prožil celý život v tomtéž domě. Ten v nedávných letech modernizoval, část kovárny zrušil a v zadní části si udělal dílnu, kde se věnoval svým experimentům a koníčkům. Když se kdysi dříve rozhodl opustit nadějnou dráhu výtvarníka, orientoval se na stroje. Zaměstnán byl po celá pracovní léta až do důchodu v Janečkově firmě JAWA v Praze-Pankráci, později po zrušení tamní výroby motocyklů v Polovodičích. Jako druhý koníček mu sloužilo stavění motorů na parní pohon. V průhonické polovině dochované kovárny vznikaly různé druhy lokomobil, z nich jedna v miniaturním provedení, ale funkční, mu sloužila ke zkušebním projížďkám po zahradě, ale také pro prezentaci na odborných akcích. Pára byla nakonec to, v čem našel v důchodu zálibu a výzkumnické potěšení. Neopustil ho ani skoro celoživotní zájem o letectví, když i na sklonku života měl dlouholetý zájmový kontakt s kolektivem zabývajícím se výrobou helikoptér. V zaměstnaneckém poměru v JAWě byl vývojovým pracovníkem. Jeho zcela mimořádným životním úspěchem se stala konstrukce automatické spojky pro motocyklové motory. Kolektiv tří lidí tehdy za to dostal státní vyznamenání a jako čekoslovenský patent se rozšířil do celého světa. Vlastimil Bezouška byl také konstruktérem prvního československého mopedu. Jak sám uváděl, konstrukce prototypu, který dlouho sám po práci v továrně testoval po okolních silnicích, zakopal nakonec do tehdy budovaného sportovního hřiště zdejšího Spartaku. Ačkoli se profesionálně kresbě nevěnoval, dochovala se celá galerie jeho akvarelů starých Průhonic. Měl totiž fenomenální pamět. Teprve v posledním rozhovoru s ním si naříkal, že mu chvílemi paměť už vynechává (v 88 letech!). Paměť měl zejména vynikající vizuální, takže ještě v posledních letech života byl schopen malbou připomínat Průhonice, které už na mnoha místech zcela změnily tvář a na fotografiích se nedochovaly. Vše byl schopen vždy doplnit v rozhovoru exaktním popisem. Jeho paměť mu takto sloužila i v jiných příhodách života. Rád vzpomínal na dobu brzy po válce, kdy naše republika dávala odborný výcvik budoucím pilotům právě vzniklého státu Izrael na letišti u Liberce. Ale i jinak se stále zajímal o novinky rychle se vyvíjejícího letectví. Nicméně, vývoj motocyklů byl patrně pro něho nejzajímavějším. Měl štěstí i při výběru své celoživotní partnerky. Bývala mu oporou, zbavovala ho denních domácích a rodinných starostí a trpělivě snášela a podporovala svět jeho zájmů. Byť o rodině nikdy na veřejnosti nehovoříval, i tu mu štěstí přálo. Až ale na pozdní okamžiky života, kdy mu zemřela dcera. Byl to tragický zásah, s ním se už do konce života nevyrovnal. Vlastimil Bezouška tradici svého otce – být prospěšný společnosti, obci, významně posunul do naší současnosti. Svými vzpomínkami, svými znalostmi. Svou ochotou podílet se na zvládání potřebných společenských aktivit v obci, když mu nebylo zatěžko i v jeho věku poskytovat informace o minulosti obce, zejména s několika dalšími své generace pro záznamy do kroniky obce. Vždycky, když selhaly běžné metody zjišťování fakt z moderní historie obce, kdy oživil svou neuvěřitelně bezchybnou paměť. Cítil se do té míry občanem obce, aby se účastnil společenských událostí, byť to mohlo být pro jeho věk někdy už i dosti obtížné. Odešel dobrý člověk.

---
Odkaz na nahrávky diskuzí s Vlastimilem Bezouškou na stránkách Knihovny Průhonice si můžete přehrát zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Prostor pro Váš názor / reakci.